Příběh chotilské hospody

 

 Příběh stavení čísla popisného 12, je hlavně příběh lidí v ní žijících. Jejich starostí a radostí, které nám jenom trochu poodkryly archivy. Tato chalupa patřila jednomu rodu více jak tři stovky let.

První záznam z roku 1686 o ní hovoří jako o chalupě: „Na ty žadnejch napadnikův nejní“, to znamená že byla opuštěna a nikdo si nedělal finanční nároky. V letech 1679 až  1680 byla morová epidemie, která si jen v Praze vyžádala 6-7 tisíc obětí, což by mohlo tento stav vysvětlovat. Pravděpodobně byl původní majitel, ještě za panování Jiřího Vratislava z Mitrovic, nějaký Šejna, neboť ještě nejméně celé 18.století se tak přezdívalo jejím obyvatelům přestože měli různá příjmení. První byl zaknihován-

Jozef Mandinec +asi 1720

-jemuž byla tato chalupa roku 1687 pronajata od vrchnosti za 18 zlatých, splácel každoročně po půl zlatce, „do důchodu“ zbraslavským mnichům. Většinou byl k chalupě kousek pole, takovýmto chalupníkům se tehdy říkalo zahradníci. Mandinec byl zřejmě dobrý hospodář, takže ho vrchnost přeložila na jiný grund a roku 1695 jej v platbách, takže i v hospodaření, vystřídal-

Šimon Pešák  +asi 1738

-toho však vrchnost roku 1700 z neznámých důvodů (možná špatně hospodařil), odvolala a přidělila tuto živnost bezzemkovi hospodařícím původně v Lipí na cizí chalupě, jehož potomci dlouhých 306 let na této chalupě bydleli a hospodařili. Byl to již pisatelův předek jménem-

Matouš Vojeczký +1706

- (také Vojeckej či Vojenckej, jméno zdědil po otci, zřejmě bývalém vojákovi), jenž měl s manželkou Dorotou, syny Jozefa, Vojtěcha a dceru Marii. Dorota po manželově smrti nebyla v pětatřiceti letech žádná truchlící stařenka, proto se později provdala za Šimona Pešáka, který v této chalupě stále bydlel. Hospodářství v roce 1911 převzal nejstarší syn-

Jozef Vojeczký +asi 1718

-který měl vyplatit bratra a sestru. Na chalupě visel starý dluh Mandincovi a Pešákovi celkem 5 zlatých, neboť se samozřejmě nejprve splácely dluhy panstvu. Jozef nebyl ženatý a zřejmě byl nemocen, neboť u jeho jména na listině nesplacených dluhů, se brzy po předání chalupy objevil křížek. 11 srpna 1715 se Marie provdala za mládence ze sousedství, kterým byl-

Matěj Holinka *1689 +1745

-nejstarší syn Bartoloměje, původně Nováka, podle chalupy nazývaného Holinka, jehož stavení takzvanou chalupu Holinkovskou čp. 8 zdědil nejmladší syn Jakub *1696 +1754. A Matěji Holinkovi „švagru svému“ postoupil Jozef Vojeczky roku 1717 chalupu, rovněž za 18 zlatých. Matěj s Marií měli tři děti které se dožili dospělého věku: Matěje, Kateřinu*1721 a Tomáše*1725. Kateřinu provdali r. 1760 za Jana Vohanku z Lipí,  nejmladší Tomáš se vyučil tesařem a s manželkou Dorotou bydlel v chalupě č. 9. Chalupu po smrti otce, zdědil nejstarší syn-

Matěj Holinka *1716 +1778

-i když hospodářem z vrchnostenské milosti se stal až roku 1755. Z této doby je doloženo že k chalupě patřil nájem osmi jiter (asi 4,5 hektaru) a  441 sáhů (asi 800 metrů čtverečních). Protože vůči vrchnosti neměl žádné pohledávky, vyplatil matce a sestře Kateřině po čtyřech zlatkách a čtyřiceti krejcarech. Bratrovi zaplatil za vyučení a zřejmě ho i nově ošatil aby mohl jít vandrem, jak tehdy bývalo běžné, takže při dělení majetku se s ním už nepočítalo. Matěj se oženil 14.2.1737 s Alžbětou*1711 +1783 dcerou Jiřího Červenky z Korkyně (mimochodem měl pět dcer, takže nemohl nabídnout asi žádné velké věno), a měli spolu čtyři děti. Dospělého věku se dožily: syn Jozef a dcera Dorota, provdaná roku 1775 za Martina Pešáka z Lipí. Po Matějově smrti se stal novým hospodářem samozřejmě syn-

Jozef Holinka *1746 +1806

-i když smlouva o předání živnosti byla sepsána až roku 1789, za rychtáře Václava Hrubého. Inflace zvedla ceny a „stavení bylo šacováno za 48 zlatých“. Také zdědil domácí a hospodářské nářadí totiž půl vozu, pluh a rádlo, to vše za 6 zlatých, a polí 6 jiter 554 sáhy, luh a zahrad 1 jitro 1487 sáhů, ty byly za 26 zlatých a 30 krejcarů, které musel zaplatit do důchodu. „Dobytek-obilí-kur-mě samotniho naloženo nebylo nýbrž nastupující hospodář všechno za své peníze hned zaopatřiti jest mušel“.  A zřejmě to byl první Holinka který uměl číst a psát. Jeho synové již zřejmě chodili i do školy, pro dcery si však takový přepych nemohl dovolit. Vzal si Dorotu *1745 +1837, dceru Josefa Knihaře z Knihy, s níž měl dcery Magdalenu *1774 provdanou r. 1798 za Jozefa Mrázka, Marii *1777 a syny Františka *1779, který se oženil s Marií dcerou Jana Hájka chalupníka z Lipí čp. 5 (mimochodem předek dnešních Holinků z Chotilska č.p. 15), Jána a Josefa*1785 +26.2.1806, který musel narukovat a s 10. regimentem, 3. kumpanií a 6. batalionem byl 2. 12. 1805 v bitvě u Slavkova. Přišel domů nakažen tyfem, na který zemřelo víc vojáků (šest tisíc), než v samotné bitvě. Jozef Holinka starší se asi necítil úplně zdráv, či to bylo tou nejistou dobou, jisté však je, že grunt nechal přepsat už rok před svou smrtí na prostředního syna, proto na gruntu začal hospodařit-

Ján Holinka *1782 +1854

-který převzal majetek roku 1805, v tom samým šacuňku to je 80 zlatých a 30 krejcarů. Sourozencům, kromě vojáka Jozefa, slíbil vyplatit po deseti zlatých. Byly války, takže stát potřeboval peníze. Toto jsou každoroční platby (kromě dluhů): do důchodu slapskýho jmenem roboty...8 zlatých 49 krejcarů, kontribuce...3 zlaté 48 krejcarů, a činže stěch polí panských...18 zlatých 10 krejcarů. Roku 1808 se oženil s Dorotou *1784 +1829 dcerou Jana Hájka z Lipí čp.5, se kterou měl tyto děti jenž se dožily dospělého věku: Vojtěch, Jan a Marie *1815 +1843, která zemřela svobodná. Ján se po ovdovění oženil podruhé s Annou,vdovou po Josefu Brichtovi a vlastně jediné co víme o jeho životě je, že zemřel ve tři hodiny odpoledne na zapálení osrdce. Roku 1845 předal svou živnost, tentokrát již za 280 zlatých.

Vojtěch Holinka  *1813 +1890

-po napoleonských válkách vzrostla inflace děsivě, takže musel sourozencům Janovi a Marii vyplatit po 140 zlatých. Zase měl dostat po svatbě s Annou roku 1841, od svého tchána Matěje Jarůška 240 zlatých a k tomu dvě dojný krávy , jedno dvouletý tele a čtyři ovce. Svatební dar však ještě v roce 1849 neobdržel, proto sepsal s tchánem dlužní úpis. Jejich děti: Marie*1843 oo 1866 vdovec František Sýkora z Nových Dvorů čp.20, Josef a nejmladší Váczlav *1863 +1937 oo Annu Radimcovou z Nahorub, jenž se vyučil kovářem. Nejprve měl kovárnu v Chramostech a poté se přestěhoval do obecní kovárny v Hrachově (nyní je z ní hasičárna), ve které po jeho smrti pokračoval v řemesle i jeho syn Antonín Holinka, než se přišlo na to že koně jsou zbyteční a svářet se dá i elektrickým proudem. Po Vojtěchovi převzal živnost-

Josef Holinka *1846 +1910

-ten si vedle řemesla rolnického pořídil i živnost hostinskou. Roku 1875 si půjčil od své tety Jarůškové 600 zlatých a z chátrající dřevěnky postavil chalupu zděnou, do které se vešel i výčep. Do té doby byl hostinec v čísle 6 u Rákosníků. Vzal si roku 1871 nevlastní dceru své sestry Antonii Sýkorovou z Nových Dvorů, se kterou měl spoustu dětí, ale přežili jen: Anna, František, Antonín, Josef, Josefa a Stanislav.

Anna*1872 +1955 oo 1904 Antonína Škodného rolníka z Křepenic.

Synové František *1875, Antonín *1877, kovář Josef *1879 a truhlář Stanislav *1893 se vyučili řemeslu, a odešli do světa.

Josefa *1890 +1970 oo 1914 s Antonínem Kymlou *1891, který u Holinků dělal kočího.

Obě živnosti převzala dcera Anna spolu s manželem, jímž byl již zmíněný-

Antonín Škodný *1870 +1939

-který se přeškolil po tchánově smrti na hostinského a provozovali, kromě rolnické živnosti i hospodu jak vyplývá z Chotilské kroniky:

 

V roce 1925 byl založen požár v čís.pop. 9 náležející majitelům Josefu a Marii Mandovým z Chotilska, který byl založen neznámým zlosynem a při vypuknutí když lidé vyběhly ze stavení, šel do hostince p. Antonína Škodného kde byla přítomna jen dcera hostinského Alžběta, která ještě chodila do školy, kterou omráčil paličkou na hroudy a pak kradl peníze a různé nápoje líhové a pak chtěje zahladiti stopy shodil rozžehnutou lampu ze stolu domnívaje se že též vypukne požár a utekl pak oknem z kuchyně do zahrady. Tento požár byl pro manžele Mandovy hrozný, neboť jim shořelo téměř vše a též 4 kusy hovězího dobytka.

                            zapsal: František Jarůšek

Měli samé dcery: Antonie *1907, Marie *1909, Josefa *1911+2007 a nejmladší Alžběta *1914 +1990 která zdědila usedlost a hospodu. Jejím manželem se stal-

Josef Járka

-kterého potkali dvě pohromy a dvě radostné události. Nejprve události šťastné: narodil se jim syn Pavel *1941 a později ještě dcera, jenž žije provdaná v Benešově. Nyní ty neradostné: hospoda v roce 1946 pro závadu na elektroinstalaci vyhořela, takže ji znova postavil za peníze od pojišťovny a za dluhy z banky. Hostinec rozšířil o sál, a chystal se na podkrovní pokoje pro výletníky. Ta druhá pohroma se jmenovala Vítězný Únor a zbyly mu jen ty dluhy. Po listopadu 1989 jeho dědicům majetek vrátili, ale syn-

Pavel Járka

-hospodu v roce 2006 prodal nynějšímu majiteli, který zachoval hostinskou živnost a pustil se do třetí přestavby. Nároky výletníků stoupají a hospoda z roku 1875 ani ta z roku 1946 by hostům ani majiteli nevyhovovala.

 

Ale to už je současnost a já se těším jak si do této restaurace zajdu, za horkého letního dne, na pivo.